zlatý fond

Nová definice architektury

– jak virtuální prostory proměňují skutečná místa

Hani Rashid

Rád bych vám teď zběžně představil některé z našich projektů, které jste již možná viděli dříve, pokusím se je vysvětlit trochu víc do hloubky a snad i představím obecnější argumenty do debaty o dnešní architektuře, v návaznosti na předchozí dva řečníky (Lisu Strausfeld a Ole Boumana), kteří mluvili podle mého soudu velmi k věci. Pokusím se říci, kam směřuje současná architektura a kam směřuje kancelář, jako jsme my: pracujeme s významnými klienty na velmi reálných projektech, pohyb mezi virtuálním a skutečným světem se pro nás stál fascinující zkušeností.

V mnoha ohledech zjišťujeme, že naší prací měníme tradiční definici architektonické praxe. Před třemi lety nás newyorská Burza cenných papírů požádala, abychom navrhli virtuální model všech informační toků, které plynou v rámci burzy. Ukázalo se, že po letech vývoje a práce v oblasti technologií zjistili, že nejlepší způsob, jak předávat informace, je ve vícerozměrném prostoru. A s touto představou přišli za námi.

Nejdříve jsme převedli reálné prostředí burzy do digitální podoby. Toto jsou jednotlivá reálná stanoviště obchodování a toto je prostředí serverů, které se nacházejí mimo město New York a které obsluhují a řídí všechny operace a informační toky. To všechno jsme přenesli do jednotného virtuálního prostředí, kterým se lze volně pohybovat. Takto ten model funguje a tak i vypadá.

Zde je virtuální obchodní plocha. Má virtuální stěny, kterými procházejí informační toky. Data lze odstranit, stejně tak jako lze odstranit znázornění prostředí serverů. Všechna jednotlivá prostředí lze prohlížet a studovat, jak ovlivňují trhy, jak ovlivňují obchodní plochu. Tato obvodová deska spojuje prostředí serverů s obchodní plochou dole, můžete na ní vidět topologicky přesné umístění jednotlivých obchodních stanovišť, která mají své vlastní podmínky virtuální reality. Toto jsou teploměry, které měří zdraví jednotlivých stanovišt, všech 3000 položek, které se zde obchodují. Jsou tu různé kontejnery, toto je kontejner indexů, který se pohybuje v reálném čase. Může mít různé obsahy, zpravodajství, televizní vysílání a tak podobně.

Například ráno je nutné, aby se všechny cenné papíry začaly obchodovat do první půl hodiny od otevření burzy. Provozní personál používá tento model k řízení a sledování celé obchodní plochy, k ujištění, že se všechny tituly začnou obchodovat do 9.30. Nastanou-li jakékoliv problémy, jsou zde k dispozici varovné vlaječky, používají se různé způsoby signalizace, lidé se v podstatě dívají na plně prostorovou simulaci celého prostředí.

Mohou odstranit různé komponenty, protože možnosti virtuální reality jsou v mnoha ohledech nekonečné, a při jejich odstraňování  mohou sledovat, jak jednotlivé věci fungují. Zde je například zámkový mechanismus, který ukazuje, že na konkrétním obchodním místě je problém s konkrétními akciemi. Můžeme sledovat, jak pokračuje oprava, zdali se problém týká obchodu či technologie. Teď vidíte, že červený signál zmizel, takto si můžeme přiblížit detaily a podívat se, které akcie se kupují. Tady jsou například akcie McDonalds. Tento systém dává provozním pracovníkům dobrou představu o tom, co se v danou chvíli na burze děje.

Zde jsou různé náhledy na jedno obchodní stanoviště. Jednotlivá stanoviště mají takzvanou tepelnou mapu, což je neustále se měnící povrch, který vypovídá o tom, jak si vedou jednotlivé panely, tedy jednotlivé akcie. Můžete se na ně dívat z různých hledisek. To nás jako architektonickou kancelář vedlo k navrhování uživatelských rozhraní.

Tady je vidět, jak se rozhraní pohybuje kolem stanoviště. Tyto vlajky jsou založeny na námořních symbolech.  Jsou to snadno rozeznatelné ikony, navržené k tomu, aby znázorňovaly např. pokles určitých akcií, tady je obchodní nerovnováha, zde je vidět konkrétní problém, který lze okamžitě uchopit prostřednictvím ikonografického mechanismu.

Jednou z nejdůležitějších věcí pro trhy a pro newyorskou burzu  je skutečnost, že si své modely virtuální reality mohou přehrát zpětně. Toto je kontejner indexu, který se pohybuje v průběhu celého dne, teď se přetočil zpátky a nyní si můžeme znovu projít celý den, prohlédnout si různé indexy, SNP500, Dow Jones Industrial nebo Trading Transportation Average, zjistit, jak se měnily v průběhu dne, a analyzovat je z různých úhlů pohledu.

Další kontejner, který jsme pro burzu vyvinuli, se nazývá skupinový kontejner. Lze do něj vkládat libovolnou kombinaci akcií a cenných papírů jako třeba Dow 30, můžete sledovat vývoje třeba tabákových akcií, můžete si nastavit různou měnu, atd. A všechny můžete studovat v tomto, řekněme, panoramatu, lze tady sledovat, jak se čemu daří. Zde jsou ikony, tady jsou různé tituly cenných papírů, mohou být zvýrazněny různé detaily, v tomto případě je to automatická rychlost obchodování. Potom si můžeme vytáhnout graf Procter & Gamble, a všechno lze nahlížet zároveň dvou- i trojrozměrně.

Tady je zase jedno obchodní stanoviště s různými prvky, které jsme architektonicky zakomponovali do struktury, můžete si je přibližovat, podat, podívat se na video záznam, který je součástí reality virtuálních objektů. Můžete si přetáhnout věci do jiných panelů, změnit velikost oken, procházet si různá data jakéhokoliv konkrétního modelu.

Pokračovali jsme dále ve vývoji. Toto je pro makléře. Je typická pracovní kresba, jaké jsme připravovali pro naše programátory v Izraeli. V zásadě jsme navrhli různé aspekty trojrozměrného prostředí a potom jsme jim poslali tyto kresby a náčrtky, které obsahují všechny nuance a detaily projektu.

Toto je obchodní plocha, tak jak se v současné době používá. A toto je systém, díky němuž se lze pohybovat tímto prostředím za použití obrázků, různých jiných dat a přístrojové desky. Máte možnost měnit velikost oken, přizpůsobit okno velikosti monitoru tak, aby zobrazil celou plochu a podobně, takže máte velmi výkonný a univerzální nástroj, který vznikl spojením virtuální reality a architektury.

Toto jsou pohledy na virtuální obchodní plochu, a zajímavé je to, že čím více jsme pracovali s lidmi z Burzy jako s klientem, tím více začali měnit své představy o fyzickém prostředí.

Ačkoliv toto virtuální prostředí začalo jako svého druhu myšlenkový model fyzického prostoru,vznikly mnohdy takové pohledy na obchodní plochu, jaké náš klient ani nikdo jiný nikdy předtím neviděl.

Toto je plně funkční obraz obchodní plochy, ne jen nějaký estetický obrázek. Zde se nacházíme pod obchodní plochou.  A tady vidíme stoupat krajinu serverů.  Na obchodní ploše jsme vybudovali moderní obchodní centrum a jak mi právě připomněla přednáška Lisy Strausfeld, navrhli jsme, aby tato stěna, která je vzadu skleněná, měla v podstatě vestavěné pixely, či něco, co vypadá jako vestavěné pixely – jako standardní modrá projekce. Na těchto malých otvorech je umístěno 60 monitorů, které v případě potřeby mohou fungovat jako jednolitý displej přes celou stěnu. Navrhovali jsme, aby tato stěna měnila barvu podle stavu trhů, od modré až po červenou, ale zákazník to odmítl z obavy, že by to mohlo makléřům přivodit infarkt.

Toto je náhled do takzvaného virtuálního víru. Zde je obraz našeho nového prostoru jak splývá a prolíná se starým prostorem a dokonce i generuje burzovní telegraf, který běží ze reálného prostoru na strop podle vzoru virtuálního modelu. Nejdříve se náš klient nad tímto řešením podivoval, ale nakonec se nám podařilo, aby byl tento prostor utvářen spíše jako cosi, co bylo inspirováno a vytvořeno na základě našich virtuálních experimentů, spíše než na základě historické tradice.

Je třeba si uvědomit, že v Americe a obzvláště v New Yorku mají památkáři velmi silnou pozici, zejména v oblasti Wall Street, takže bylo dost těžké získat souhlas s moderním zásahem do historické budovy, ale myslím, že nakonec nám virtuální realita pomohla prosadit náš návrh.

Nyní vám stručně představím náš projekt Guggenheimova virtuálního muzea, které se   chystáme spustit online. Toto je poprvé, co převádím něco z obsahu našeho projektu ještě předtím, než bude zveřejněn na internetu. Zde bylo našim úkolem vyvinout webové prostředí pro další umělecké sbírky, především pro digitalizované umělecké sbírky a posléze snad i sbírky internetového a virtuálního umění.

Taková architektura je vlastně neustále se proměňující objekt, který lze zkoumat a studovat. V rámci této koncepce se pohybujete nad jistou topologií, nad topologickým objektem a rozhodujete se, kudy jít. Stejně jako v jakékoli prostorové, architektonické či urbánní situaci je třeba nejdříve prostudovat model. Víte, že existují různé funkce, které se rozsvítí, když se pohybujete virtuálním prostorem. Prozkoumáte objekt, máte k dispozici různé druhy kanálů. Můžete si prohlížet jednotlivé chodby, galerie.

Když si vyberete jednu z těchto galerií, může si na webu prohlížet umělecká díla (v 56-k prostředí). Podstata spočívá v tom, že se můžete pohybovat kolem těchto statických objektů a díky tomu můžete porozumět architektuře místa.

Dovolte mi, abych vám předvedl jednu z výstav, kterou experimentálně spouštíme online. Tato kurátorsky sestavená výstava fotografií bude přístupná na internetu, můžete ji sami navštívit. Nejdříve je krátká  pauza, pak následuje vstup do virtuální galerie. Jakmile vstoupíte, spustí se série všech obrázků v galerii, je to asi 460 fotografií uspořádaných pod různými kategoriemi a abecedními seznamy. Můžete se pohybovat po stránce, vybrat si, jaký obraz chcete vidět a od kterého umělce, tady je například Mapplethorpe, a prohlédnout si jej v dost dobrém rozlišení.

Můžete tak mít mnohem větší zážitek virtuálního prostoru, který je založen na vizuální zkušenosti. Toto je virtuální muzeum, které zobrazuje vizuální tvorbu umělců a vizuální prostředí. Máte tady v zásadě navigační systém. Můžete sledovat na internetu různé výstavy, dívat se na umělecká díla a tak dále.

Tento rok jsme měli s Gregem Lynnem to štěstí reprezentovat Spojené státy v Americkém pavilónu na bienále v Benátkách. Rád bych vám v krátkosti ukázal některé projekty, které jsme tam představili, a také některé další věci, které na kterých pracujeme v Asymptote. Teze, kterou se tady snažím představit, spočívá v tom, že dvě prostředí, která jsem vám před chvílí předvedl, jsou postavena na webu a virtuální realitě, a mne zajímá, jaké jsou důsledky virtuální reality pro fyzické prostředí, pro způsob, jakým stavíme a jakým uvažujeme o architektonickém prostoru v této nové lehkosti.

Toto je jeden z projektů, které jsme postavili v Americkém pavilónu. Převedli jsme do digitální podoby gymnastu, který provádí piruetu nebo přemet. Díky této digitalizaci jsme byli schopni generovat v počítači síťový model tohoto pohybu.  

Toto je počítačový obraz toho, co jsme postavili v pavilónu. V podstatě jde o konstrukci těla gymnasty jedna ku jedné, zde vidíte animaci, jak běží a skočí salto přes celý prostor pavilónu, a  pak jsme vytvořili fyzicky tuto konstrukci přímo v pavilónu.

Tady vidíte, jak tato struktura vypadá ve skutečnosti. Když si stoupnete a podíváte se skrz tuto strukturu, uvidíte tektonickou deformaci, ke které by došlo v důsledku těla otištěného ve fyzickém prostoru. Na druhé straně vidíte animaci a tak dále.

Nakonec jsme s Gregem v Americkém pavilónu zorganizovali workshopy s našimi studenty,   kteří již na tomto projektu pracovali na Kolumbijské univerzitě a pokračovali tak v práci na podobných studiích různých způsobů pohybu těl prostorem.

Myšlenka dematerializace těla prostřednictvím elektronické kultury nás v Asymptote velmi zaujala, a tak jsme udělali celou sérii studií nazvaných B-Scapes. Jsou založeny na chráničích, jaké se používají ve sportu. Chtěli jsme tímto způsobem zmapovat prostor mezi tělem a ochranným krunýřem a definovat tak vlastně určitý druh architektury. Zkonstruovali jsme   trojrozměrné modely, pokryli jsme je přesnou texturou a vytvořili jakousi proměnlivou krajinu, B-Scape, kterou se můžete pohybovat v různých měřítkách, v různých způsobech čtení, různých druzích materialit, a to prostřednictvím těchto ochranných prvků, které vlastně vytvářejí virtuální tělo.

V podobném duchu jsme na CCAC v San Francisku vybudovali interaktivní objekt, nazvaný Flux Space I.  Je to objekt v životní velikosti, tady mne vidíte, jak vstupuji do obrazu. Stejně jako jakýkoli jiný návštěvník galerie se mohu dotknout povrchu objektu, který je kompletně vymodelovaný. Jak se dotýkám senzorů na povrchu, prochází objekt různými morfologickými  a sonickými změnami.

Toto byla v podstatě  zkouška, chtěli jsme vidět, jestli dokážeme postavit malý prototyp interaktivního artefaktu, který by měl zpětný účinek a fungoval by jako emocionální škála osobnosti na základě vaší schopnosti s tímto objektem pracovat. Toto je další artefakt, který jsme postavili v Benátkách pro Bienále a nazvali Flux Space II. Toto je věc, kde jsme si chtěli vyzkoušet něco jiného, chtěli jsme, aby se fyzický prostor nacházel v benátských zahradách a zároveň aby byl svázán s virtuální realitou a Internetem.

Postavili jsme velkou stanovou konstrukci. Do ní jsme do středu dvou kruhových zrcadel na otáčivých kloubech umístili dva panoramatické fotoaparáty, napojené na internet. Návštěvník přistupuje ke stavbě s jistou představou prostorovosti a rozlehlosti a potom vstoupí dovnitř a octne se v mnohem intimnějším prostoru. Dvě jednosměrná otáčivá zrcadla navíc chvílemi ukazují návštěvníkovi celý prostor a chvílemi tento prostor odrážejí.

Tady je jiný pohled na tento interiér, jak jej můžete sledovat na internetu. Záběry fotoaparátů se mění každých 30 sekund, takže znázorňují prostor v neustálém pohybu v závislosti na tom, jak se pohybujete vy. Jak kráčíte tímto prostorem, odsunete zrcadlové kotouče stranou, takže zrcadla jsou namířena na sebe navzájem  a  fotoaparáty také, takže zachytí prostor jak se jeví v otáčejících se zrcadlech. Rozumíte?

Poslední věc, kterou jsem vám chtěl představit, je jeden nápad. Začali jsme rozvíjet myšlenku interaktivní technologie a prostorovosti, dalo by se říci až jakýchsi emocionálních stavů budovy. Zabývali jsme se budoucností městského prostoru, a dospěli jsme- bylo to částečně na základě zakázky časopisu BusinessWeek - k této představě budoucnosti firemní kultury.  Je to příznačné pro Ameriku, i když jsme návrh vytvářeli podle letiště v Düsseldorfu, mohla to být i řada jiných míst na celém světě, kde mívají obchodníci schůzky přímo na letišti a hned zase cestují dál. Možná, že budoucnost urbanismu – a teď se vracím k tomu, co říkal Winny Maas o lehkosti ve městech – spočívá v tom, že se firemní kultura stěhuje z městských center, s ní mizí z měst i dopravní zácpy a mnoho věcí se stěhuje na letiště, kde pak lidé tráví většinu času.

Výsledkem této práce byl návrh letiště, které časem roste. Zde vidíte ústředí společnosti IBM, Sony a podobně. Jde o to, že na každém letišti budou firemní terminály  a to celé se bude vyvíjet, růst a vytvářet takováto centra. Fungovalo by to dobře i v souvislosti se slučováním různých společností, jen by spojily svá centra, nebo by si postavily nové.  Celé se to vyznačuje velikou pružností, založenou na myšlence letišť propojených s firemními ústředími.

Budoucnost takového prostoru by mohla vypadat asi takto: tady je sídlo společnosti Sony a dalších. Každá budova představuje jednu značku, či velkou hyperznačku, takže funguje i jako obří reklama firmy. Napadlo nás přivést golfové hřiště přímo k ranveji, takže můžete pracovat, zahrát si svých devět jamek, sednout na letadlo a vydat se na další schůzku.

Zde je vize internetových společností na schůzce s IBM – možná budoucí fúze. Prostor interiéru se stává nejen místem, kde se čeká na letadla, ale také si tu můžete zkontrolovat, jak si stojí akcie vaší společnosti, kde se konají jednání a podobně.

Vytváříme svět okolo letištní kultury, která se stejně tímto směrem již vydala, ale my to říkáme nahlas a zřetelně, a tak přinášíme vzrušující a povzbudivé aspekty na jinak nehostinná místa. Kancelář by se dala posunout ještě dál do letadla, tak, aby každé letadlo přenášelo vaši kancelář do dalšího prostoru. To je tedy jakási vize, jak by tato místa mohla fungovat, jako asambláž a prolínání virtuality, reality, značek, aktualizace, architektury, informace a podobně. Děkuji Vám za pozornost.

Přednáška, pronesená na 6. konferenci Doors of perception: Lightness v Amsterdamu 1999.

zlatý fond